Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krkonoše 2007

1. 10. 2012

KRKONOŠSKÁ ÓDA

Autor: Martin Pavlík

 

Vyjeli jsme jasná zpráva,

z oblohy déšť vypadává.

Samé mraky vidím z oken,

to zas v Krkonoších zmoknem.

 

Dobrou nebo špatnou zprávu

dále slyšet chcete-li,

nejedeme v plném počtu,

Stáňa leží v posteli.

 

A tak hnedle první den

k všeobecnému překvapení,

v Jánských Lázních vystupujem,

celý program se hned mění.

 

Ani z další zastávečky

nás však nohy nebolí,

nejdeme však na kopečky,

ale v Babiččině údolí.

 

Čtvrtek

 

Lhotský spolek vtrhl do Špindlu,

obsadil celý penzion.

Dobře se mu všichni vyhněte,

zvláště ubytovně Zvon.

 

Pije se tu jako o život,

sem tam vyjde na kopec.

Na účtence z piv je krásný plot,

to je ta turistika přec.

 

Zvlášť, když tady narazíte,

na extra pivní hospodu,

kde hned v pivu okusíte

jabko, višeň, jahodu.

 

Pivo tu mají fakt skvělé,

ale už je třeba jít,

Zdeňa Pavlík nedbá rady vřelé

a chce za všechny zaplatit.

 

Mates, ten chce ještě dopít,

za osmdesát, piva čtyři deci,

prasátko už musel rozbít,

„Podvedli mě, to jsou věci!“

 

Pátek

 

Vítr jako prase

do nového dne nás vzbudil,

foukal nám po celé trase,

z kopců nás však nevypudil.

 

Túra dvacet kilometrů

nikdo není veselý.

Nemám šanci v tomhle větru,

říká Zdeňa Kyselý.

 

Půl zájezdu lamentuje,

špekuluje, zda se vrátit.

Pan Horák to zachraňuje,

on totiž ví, jak to zkrátit.

 

A tak nenajde se žádný,

kdo štamprli nedá si,

to je přece důvod pádný,

v tomhle tom psím počasí.

 

Sobota

 

Již včera, po té první túře, to za psího počasí,

čekali jsme, co za program pro dnešek se vyhlásí.

V televizi při programu Panorama

vypadalo, že ta trasa nebude dnes žádné drama.

 

Tak s přesvědčením, že nám počasí dnes bude přát,

jsme všichni vyšli před chatu, no a začlo chcát.

Říkali jsme si, nás nic nerozhází,

však už na druhém rozcestí jsme přišli do nesnází.

 

Po modré, po žluté či po červené jít,

kdo zodpovědně řekne, kam teď máme odbočit?

Nakonec zkratkou, což bylo o kilometr víc,

jsme zdárně vyšli krkonošským kopcům vstříc.

 

Po pěti kilometrech, kdy už je sebevědomí dost chabé,

se jako záchrana zjevuje bouda Bílé Labe.

A už tam zřejmě na počasí z reakce

se náš zájezd dělí na dvě základní frakce.

 

Ta první pod vedením Karla Starůstky

prý už je starší a bere ohled na kůstky.

Ta prostě, jak do teplé hospody si sedne,

túra zde končí a málokdo se zvedne.

 

Jen skupina pod vedením Pepy Staňka,

chtěla vidět, jak vypadá Luční Plaňka.

Zanedlouho po ní parta Karla Horníka,

též do hospody Luční bouda proniká.

 

I zde se u polévky láme chleba,

prý další plán cesty je určit třeba.

A tak se stalo, že nakonec sami a pěšky

se Libor s Martinem rozhodli zdolat vrchol Sněžky.

 

A zatím co kluci před vrcholem mají krizovku,

skupina číslo dvě míjí už chatu Výrovku.

Cesta se klikatí z kopce, jde i rovno,

však jediné co vidět je, je jen bílé.....

 

Tak navzdory sektářství, cestou i po blátě,

nakonec sejdem se zas večer na chatě.

Pojíme, popijem, zapějem vesele,

pak sebou únavou prásknem do postele.

 

Tak jak běžně sportovec v teniskách a na kurtu,

Franta běhá po Zvonu, bosky s lžičkou v jogurtu.

A zatímco na stodvojce se další flaška otvíře,

tak Frantík na stojedničce ukazuje puchýře.

 

Pro změnu na stopatnáctce už se „nic“ neotvírá,

jenom Dana doplatek za zájezd už vybírá.

Na stojedenáctce zas štamprla, tak si říkám to je hnus,

hlavně abych Březovskému nepozvracel autobus.

 

To i za rok vzpomeneš si, z čeho jsi měl hlavobol,

že jsi tam na stodesítce dopíjel zbytkový alkohol.

 

Projít v tomhle penzionu dolů střízlivý je umění,

tu je ze zvoničky slyšet Zdeny Kyselého zvonění.

Tak prý už jsme zachráněni, což je dobrá vizitka,

Libor s Matesem donesli ze Sněžky všem - turistická razítka.

 

Prý že tam bylo „moc krásně“,

jen je bolí kotníky

Karlové (Starůstka a Glogar) na jejich počest

zapálili doutníky.

 

Neděle

 

Eva hned ráno řeší program,

chce někdo na Sněžku, co kdyby?

V autobuse však všichni spí,

takže se jede na ryby!

 

V Hradci je obrovské akvárium,

plavou tam snad i piraně.

Půl zájezdu už je v delíriu,

tak honem, dokud vidíme na ně!

 

V autobuse kyvadlově cestovaly štamprle,

výhled z okna zakrýval nám vzor Pepovy košile.

Pepa Kuchaříků zase našel tašku,

Josef z ní rozlívá už čtvrtou flašku.

 

A i když jsme v Krkonoších

až tak moc neušli,

nejvíc kilometrů nachodil jsem

k záchodové mušli.

 

Jak ten zájezd hodnotit?

Já myslím, že vcelku kladně,

stihli jsme se vyfotit mockrát,

hlavně na základně.

 

No jo, prostě na počasí

smůlu teda máme tu.

Zdena to má na kameře,

mlhy plnou kazetu.

 

Nad kronikou při besedě,

až se Stáňa zeptá nás,

klidně můžem odpovědět

do Krkonoš chceme zas.

 

Při vzpomínce na ten zájezd

pamatuju nejvíce,

že jsem za ty čtyři dny

vypil kýbl slivovice.

 

Tak vidím, že asi na rok

nesmíme jet přes celnicu,

protože při té spotřebě

povezem aj pálenicu.

 

Doslov:

 

Až nezúčastněný bude tyto verše číst,

a řekne si, ty Pavlíku pěkně lžeš.

Já mu řeknu na oplátku,

pojeď s náma narok též.

 

Až poneseš ke Stáňovi

na kopec tam přihlášku,

vem si sebou peníze

a nezapomeň na flašku.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář